Recenze na knihu Jako zabít ptáčka

K této úžasné knize jsem se dostala díky hlasování vás čtenářů v mém projektu Čti jako Rory. Při vybírání jsem se sama hlasování nezúčastnila, abych byla nestranná. Váš výběr dopadl opravdu skvěle. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože jinak by se ke mě vůbec nedostala, což by byla hrozná škoda.  A jak se mi kniha líbila?

Příběh nás zavádí do amerického městečka Maycomb první poloviny 20. století. Na první pohled se toto ospalé město neliší od dalších jemu podobných. Ale i zdejší obyvatelé mají svá tajemství. Největším z nich je záhadná postava Bubu Radleyho, tajemný muž, který už dlouhá léta nevyšel ze svého domu a podle povídání starších je nejspíše nebezpečný blázen. Takové historky nejvíce baví malé děti. Není proto divu, že historka o záhadném muži, jehož dům stojí nedaleko zajímá i malou holčičku, přezdívanou Čipera a jejího staršího bratra Jema.  O prázdninách se svým kamarádem ze sousedství hrajou hry o Bubu Radleyovi do doby, než jim to jejich otec Atikus zakáže. 

Klidnou atmosféru maloměsta jednoho dne naruší neslýchaný zločin. Černoch Tom Robinson je zatčen za znásilnění bílé dívky. Jako advokát je mu přidělen otec obou dětí - Atikus. Ten se na svou dobou dopustí nepochopitelného rozhodnutí, chce Toma u soudu obhajovat. Svým rozhodnutím ihned upadá v nemilost mnoha lidí...

Celé vyprávění je nám předkládáno z pohledu malé dívky Čipery. Zjišťuji, že vyprávění očima dítěte je mnohdy zajímavější než z očí dospělého. Vnímání světa Čipery je bezelstné, netrpí předsudky jako dospělí, všímá si náznaků, které by oči dospělého dávno přehlédly. Pro ní je svět stále krásným místem. Hlavními postavami je tedy rodina Finchových  - otec Atikus, Jem a Čipera. Atikus děti vychovává úplně sám za pomoci černošské služebné Kalpurnie. Matka dětí umřela již před lety. Atikus není jako ostatní otcové, své děti nevychovává v nevědomosti o okolním světě. Děti za ním mohou přijít s jakoukoliv otázkou a dostane se jim odpovědi. Díky tomu mají děti stejně osvícené názory jako jejich otec. 

Kniha ve svém závěru dává naději, že čistá srdce i hrstky lidí jsou světla na konci tunelu. 

Celou dobu jsem si myslela, že původní zápletka s postavou Buba Radleyho bude v knize tou hlavní, co přišlo potom jsem vůbec nečekala, i když nás na to autorka v průběhu příběhu pomalu připravovala. Vyprávění autorky mě opravdu chytlo za srdce, příběh můžu jen vřele doporučit úplně všem. Mou nejoblíbenější postavou v příběhu se stal Atikus. Pro mě je jeho osoba ztělesněním opravdu čistého člověka s osvícenou myslí, který své děti dokázal i bez matky vychovat skvěle. Pasáže jeho monologů v knize jsem četla jedním dechem a celou dobu mu držela palce. 

Ačkoliv od těchto událostí uplynula již dlouhá doba, nikdy si neškodí připomenout časy, kdy boj o to, abychom si byli všichni rovni se nevyhrával snadno. Pokud se i dnes rozhlédneme kolem sebe uvidíme, že problém, který autorka v knize předložila je i v dnešních dnech stále aktuální. 

Za tento literární počin byla Harper Lee oceněna Pulitzerovou cenou. A pro ty, kterým se kniha líbila stejně jako mě, či se na ní teprve s radostí chystají, mám skvělou zprávu. Na letošní rok se chystá vydání druhého dílu s názvem Postav hlídku. Děj se odehrává po 20-ti letech odstupu od předchozích událostí. V knize opět vystupuje Čipera, která se vrací domů navštívit svého otce. Vydání knihy se připravuje na 31.5. 2016 

HODNOCENÍ 10 /10 

Název: Jako zabít ptáčka

Autor: Harper Lee

Nakladatelství: XYZ

Rok vydání: 2009