Díky za lov!

Tuto recenzi jsem dlouho odkládala z časových důvodů. Poslední dobou toho mám docela hodně - zkoušky, státnice, práce. Nakonec jsem si řekla, že se mi kniha tolik líbila, že by byla škoda ji nedoporučit i ostatním.

Geocaching je v dnešní době trendem. Miliony lidí po celém světe podle souřadnic nacházejí kešky, ve kterých je ukrytý podpisový list a malý dárek pro nálezce. Do jednoho krásného a klidného rána o tomto novodobém trendu neměla mladá policistka Beatrice ani tušení. Ale pouze do té doby než je se svým kolegou zavolána k novému případu. Mrtvola mladé ženy má na sobě něco velmi podivného - na chodidlech má vytetovány gps souřadnice.
Jakmile se policisté vydají po jejich stopě začíná lov. Kdo je ale lovcem a kdo lovnou zvěří?

Dříve jsem detektivnímu žánru příliš neholdovala. Přišlo mi, že zápletek je omezené množství a vrahem snad doopravdy musí být zahradník. Poslední dobou ale po detektivkách sahám čím dál tím častěji a vždy mě mile překvapí. Skvělý čtenářský zážitek byla i kniha Pět. Rozhodně nechci, aby to znělo jako fráze, ale v tomto případě skutečně platí, že kniha byla napínavá od začátku až do konce. A konec, alespoň pro mě byl vážně skvělý. Pokud jako já si nikdy nečtete konec dříve, ale necháte se autorem napínat a hádáte kdo je vrah, bude to pro vás překvapení a oceníte spisovatelčin talent.

Celý námět geocachingu mě opravdu nadchnul, protože jsem se ním ještě v žádném příběhu nesetkala a nikdy by mě nenapadalo takové spojení. Za mě velké plus. Navíc, jsem já sama po přečtení dostala chuť najít si taky svojí kešku (ale s normálním obsahem :D ). Na knihu mě vlastně nalákala obálka ne nadarmo se říká, že obal prodává knihu). Přijde mi trochu tajemná a trochu děsivá zároveň, když si všimnete mrtvoly pod mostem :D.

Na knize se mi obzvláště líbily i postavy. Beatrice je nadaná vyšetřovatelka, která dokáže místo činu a vrahovu mysl vnímat tak, jak jiní ne. Všímá si spousty věcí a dokáže je i neobvykle spojovat. Se svým kolegou Florinem tvoří dokonalý tým. A mimo jiné i mou novou oblíbenou detektivní dvojici.
Doufám, že toto nebyla poslední detektivní kniha, kde se tyto dvě postavy společně vyskytují.

Kniha Pět od Ursuly Poznanski mě naprosto dostala, pokud máte rádi napětí a nepředvídatelné konce, neváhejte si ji přečíst.

                                                                Četli už jste nebo se chystáte?

Název: Pět
Autor: Ursula Poznanski
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2015

Kdo počítá s tím, že analfabeti neumějí počítat, se přepočítal

Nombeko se narodí do nepříliš perspektivního prostředí - vyrůstá v černošské  slumu a od útlého věku se z ní stane sirotek. Na živobytí si musí začít vydělávat vynášením latrín. Ale to by v tom byl čert, kdyby to byl tak smutný příběh...
Černošská dívka brzy zjistí, že ačkoliv jí písmena nedávají příliš smysl, s čísly je to úplně jinak. Hravě odmocňuje, násobí a sčítá. Díky své inteligenci se brzy naučí i číst a nic jí nebrání v rozletu. Ale černošský slum jí je malý a vydává se do světa. Její putování nemá dlouhé trvání, protože jí téměř na začátku cesty srazí auto. Jak se říká - "co tě nezabije, to tě posílí". Auto řídí inženýr, který pracuje na vyvíjení atomových bomb. Škodu na autě, kterou mu nárazem do své osoby Nombeko způsobila, si musí odpracovat a proto si jí vezme do svých služeb. Přijde vám to celé postavené na hlavu? Pořád to není všechno.

Spisovatel Jonas Jonasson je opravdu mistr svého oboru. Kniha je od začátku do konce prostě skvělá. Já sama jsem jí přečetla jedním dechem. Téměř jsem jí nemohla odložit a neskutečně jsem se nad ní bavila. Zvláštní druh humoru, který autor používá si získal mé srdce. Alespoň na mě nepůsobí tak prvoplánově, jako by mě chtěl za každou cenu pobavit. Sarkastické narážky a trocha absurdního humoru je přesně to pravé, když si chcete odpočinout od školy, zkoušek a práce. Celý příběh i postavy mnohdy působí tak absurdně až se člověk musí ptát jak to vůbec autor mohl vymyslet.

Ve vypravování sledujeme dva příběhy. První z nich je příběh černošské dívky Nombeko, podle které je kniha i pojmenovaná. Druhou linii tvoří příběh dvou bratrů, dvojčat, Holgera 1 a Holgera 2. Obě linie se po čase v knize sejdou a splynou v jednu. Postavy jsou stejné jako celá kniha, někdy absurdní, někdy vtipné, ale každopádně ony a jejich jednání dělají z knihy do pravé ořechové. Ať už vám někdy budou lézt na nervy (poznáte co tím myslím) nebo ne, určitě si je zamilujete stejně jako já.

Kniha Analfabetka, která uměla počítat je už druhá kniha od mistra humoru Jonase Jonassona. První knihu jsem bohužel ještě neměla šanci si přečíst, ale po skvělém zážitku s Analfabetkou si Stoletého staříka ráda připíšu na seznam.

Hned po mě četla knihu moje mamka a také si jí nemohla vynachválit. Takže jestli sháníte pro rodiče dárek, Analfabetka je určitě sázka na jistotu. Skvělá kniha na pobavení a uniknutí starostem. U nás doma ji nemůžeme než doporučit.

Název: Analfabetka, která uměla počítat
Autor: Jonas Jonasson
Nakladatelství: Panteon
Rok vydání: 2014