Antikvariát versus knihkupectví

Jako milovník literatury jsem sama sobě nejednou položila otázku jestli raději chodím do antikvariátu nebo do knihkupectví. Musím přiznat, že odpověď značně souvisí s momentální náladou. Jednou mám větší chuť jít do antikvariátu jindy vůbec ne. Ať tak, či onak, obě místa zbožňuji.
Oba mají své pro a proti, ale díky rozdílům se pro mě doplňují.
Do antikvariátů chodím hledat skryté poklady, knihy, které se už v knihkupectví nevyskytují a moje čtenářská dušička po nich touží.Nejvíce si užívám návštěvy do těch antiků, kde jsou kolem mě hromady a hromady knih, že by se v nich člověk dokázal hned ztratit. Taková návštěva je pro mě zážitkem sama o sobě. Tajemná atmosféra a stohy knih jsou pro mě dokonalou kombinací a já se ocitám v jiném světě. Pro mě kouzelném světě, kde mi nic nechybí.
Miluju vůni starých knih, jejich ohmatanost jako důkaz všeho co zažily a čeho byly svědkem. Nejčastěji si z antiků odnáším klasiku a největší radost mám pokud od nějakého autora objevím knihu o níž jsem neměla ani tušení.
Můj nejoblíbenější antikvariát je v Brně, kde k nákupu dostanete od pana majitele pohlednici s reprodukcí nějakého slavného obrazu. Potom si člověk odnáší dvojité potěšení.

Na druhou stranu, když vkročím do knihkupectví ani se nestačím nadechnout a v hlavě mi neustále běží: "O té jsem slyšela." "Tu musím mít." "Ta má tak nádhernou obálku."
Osvětlené a zářivé knihkupectví na mě mnohdy působí jako chrám knihy. I když miluju knihy z antikvariátu, ty z knihkupectví zbožňuju stejně. Jsem první majitel knihy a já sama tvořím její historii. Tady zase chodím spíše pro novinky, ale často narazím i na knihy starší, které unikly mojí pozornosti. Co mám na obchodě nejraději, jsou obaly knih, odrážející se ve světle zářivek. V dnešní době jsou krásně a precizně vyvedené. Obzvláště se mi líbí ty s vystouplými písmeny nebo celým obrázkem. Alespoň pro mě často platí - obal prodává.
Vidíte, pořád se nemůžu rozhodnout.

A JAK TO MÁTE VY? KAM NEJRADĚJI CHODÍTE? A JAKÝ POKLAD JSTE OBJEVILI PŘI POSLEDNÍ NÁVŠTĚVĚ?

Moje knižní přání 1

Rozhodla jsem se na blogu založit novou rubriku  - Moje knižní přání. Asi není třeba vysvětlovat co bude součástí rubriky. Neustále vychází velké množství knih, které toužím vlastnit, podle mě se jedná o příjemný druh závislosti. Ačkoliv kdybych ho realizovala v plné míře, bydlely by knihy doma a já spala venku :D. Vedle nově vycházejících knih, co mi padly do oka se v rubrice určitě budou vyskytovat i knihy starší, které dříve mému zraku unikly. Doufám, že i pro vás bude článek inspirativní :-). 

VIDOŘÁD

Udělali z nás zloděje. Je načase ukrást, co nám patří.

Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím všechno teprve začíná: mnoho přeživších uprchlíků je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně.

Scion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko; vidopáni a vidopaní městských gangů dostanou pozvání na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství.

Pak se začnou ze stínů vynořovat Refájci. Ale kde je Strážce? Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných camdenských katakomb, dřív než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn.

První díl, Kostičas, jsem četla před rokem. Často jsem se setkávala s negativními ohlasy mezi čtenáři, ale mě se prostě líbil. Četla jsem venku na zastávkách autobusu i přes mrznoucí ruce, děj mě naprosto pohltil. Od obálky přes postavy až po zápletku to byla kniha přesně pro mě. Vidořádu jsem se nemohla vůbec dočkat. Jediné nad čím váhám je, v jaké podobě si mám knihu pořídit. Původně jsem chtěla koupit ebook, protože jsem často na cestách a ebooky jsou mými častými společníky. Na druhou stranu bych nerada přišla o možnost pohladit tu krásnou obálku a cítit tíhu knihy v ruce. 

RUDÁ KRÁLOVNA

Chudobou sužovaní Rudí jsou prostí občané žijící pod krutovládou Stříbrných, špičkových válečníků s božskými schopnostmi. Sedmnáctiletá Mare Barrowová patří mezi Rudé a bere to jako fakt, na kterém se nikdy nic nemůže změnit. Podaří se jí získat práci ve Stříbrném paláci, uprostřed těch, které z duše nenávidí. A rychle odhalí, že navzdory barvě své krve dostala do vínku také jednu vražednou schopnost. Takovou, která může ohrozit a svrhnout vládu Stříbrných. Ale se sílou je nebezpečné si zahrávat. Kdo může v tomto světě rozděleném krví vyhrát?

Rudá královna má dokonalou obálku, jednoduchou, ale pro mě uhrančivou. Pro přečtení anotace si čím dál tím víc myslím, že je to YA přímo pro mě. Asi začnu psát Ježíškovi :D. 

Zdroj: oficiální anotace

Dvě minirecenze

Poslední dobou mám nějak hodně práce a na blog a recenzování mi nezbývá moc času (omluva, ne výmluva). To bych ale chtěla rozhodně změnit. Chystám se na blog zavést pár novinek, ale o tom až jindy :-). Teď tady pro vás mám minirecenze na knihy Muž jménem Ove a Skleněný trůn.
Tyto dvě knihy už byly recenzovány mnohokrát, proto jsem se raději rozhodla pro krátké zhodnocení a doporučení než pro klasickou recenzi. Doufám, že se vám kratší verze bude líbit a nebude vám vadit.  

MUŽ JMÉNEM OVE 
Oveho jsem přečetla už během prázdnin, takže už od přečtení uběhla nějaká doba. Příběh na mě dost zapůsobil a pro ty, kteří knihu stále nečetli bych ji ráda doporučila.
Poslední dobou mi přirostli k srdci postavy neurotiků, mezi které Ove patří každým coulem. Stárnoucí muž po smrti své milované ženy neshledává svět vhodným místem pro život. Raději chce odejít za svou láskou a hledá způsob odchodu ze světa.
Námět se zdá smutný a depresivní, ale autor knihy Frederik Backman je mistr humoru. Dokáže vytvořit dokonale bizarní i reálné situace, kdy se od srdce zasmějete. Oveho neurotické poznámky vám hned zlepší den. Během knihy jsem měla chuť si jednoho takového neurotického dědu pořídit domů, protože s ním se rozhodně člověk nenudí.
Hodně často Muže jménem Ove doporučuji lidem kolem sebe, když se mě ptají na zaručené knižní tipy. Za mě tedy Oveho ano!
Autor letos vydal i druhou knihu Babička se omlouvá a pozdravuje, slibující stejné pobavení. Určitě se na ní také chystám.

Název: Muž jménem Ove
Autor: Frederik Backman
Nakladatelství: Host

SKLENĚNÝ TRŮN 
Novinka Skleněný trůn byla hodně diskutovaná během uplynulého měsíce. Někteří byli z knihy nadšení jiní už podstatně méně. Jak se na hodně očekávanou knihu v českém prostředí dívám já?
Co mě na knize na první pohled zaujalo byla jednoznačně obálka. Miluju žánr fantasy a ta obálka mě naprosto dostala.
Musím přiznat, že podle anotace na přebalu knihy jsem od knihy očekávala trochu víc. Popis mi totiž moc neseděl k příběhu. Na fantasy knihách mám ráda silné hrdinky, které dokážou postavit před nebezpečí a nakopat mu zadek, hodně jsem to čekala i u této knihy.
Hlavní postava Celaeny mi přišla oproti popisu - srdce z ledu - naprosto odlišná. Bývalá nájemná vražedkyně, které se všichni obávali na mě v příběhu působila dost křehce a nesměle. Ale s mečem uměla zacházet nepochybně skvěle :D.
Opět se mi potvrdil fakt, když od něčeho hodně očekáváte, budete pak minimálně lehce zklamaní. Nemůžu říct, že se mi kniha nelíbila. Závěr pro mě byl hodně napínavý a celý příběh prošpikován tajemstvím a kouzly jsou skvělé přísady do celkového receptu pro mě vždy lákavým. Vůbec nelituji, že jsem knihu četla.
I u této knihy autorka chystá další díl. Na pokračování jsem zvědavá, vím teď co můžu čekat. Doufám, že autorka v druhé knize více rozvine tématiku kouzel a tajemné moci, naznačenou v první díle.

Název: Skleněný trůn

Autor: Sarah J. Maasová

Nakladatelství: CooBoo

A CO VAŠE NÁZORY NA OBĚ KNIHY? ČETLI JSTE?